O plemeni

Welsh Corgi Pembroke

FCI Standard

Chov a zdraví

Entlebušský salašnický pes

FCI Standard

Chov a zdraví

Welsh Corgi Pembroke

FCI-Standard č. 39


ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie.
VYUŽITÍ: Ovčácký pes.
KLASIFIKACE FCI:
Skupina 1 Ovčáčtí a honáčtí psi (s výjimkou švýcarských salašnických psů).
Sekce  1 Ovčáčtí psi.
Bez pracovních zkoušek.


CELKOVÝ VZHLED: Nízko postavený, silný, robustně stavěný, ostražitý a aktivní pes působící dojmem mohutnosti a velké životnosti v malém formátu.

DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka obličejové části je v poměru 3:5 s mozkovnou.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Odvážného vzhledu, pracovitý. Otevřený a přátelský, nikdy nervózní nebo agresivní.
HLAVA
Tvar a vzhled hlavy připomíná lišku, s živým, inteligentním výrazem.
LEBEČNÍ PARTIE:
Mozkovna: Mezi ušima dosti široká a plochá.
Stop: Přiměřeně vyjádřený.
OBLIČEJOVÁ PARTIE:
Nosní houba: Černá.
Tlama: Tlama se mírně zužuje.
Čelisti / zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Dobře uložené, kulaté, střední velikosti, hnědé, barvou odpovídají barvě srsti.
Uši: Vzpřímené, střední velikosti, lehce zaoblené. Přímka vedená od špičky nosu přes oči musí procházet špičkou uší nebo musí probíhat těsně vedle nich.
KRK: Přiměřeně dlouhý.
TRUP: Středně dlouhý, bederní partie není příliš krátká. Při pohledu shora se lehce zužuje.
Linie hřbetu: Rovná.
Hrudník: Hrudník široký a hluboký, mezi hrudními končetinami dosahující hluboko dolů. Dobře klenutá žebra.
OCAS: Krátký, přednostně v přirozeném stavu.
Kupírovaný: Krátký.
Nekupírovaný: Nasazený na úrovni horní linie. V pohybu nebo při vzrušení přirozeně nesený nad horní linií.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY:
Plece: Plece dobře uložené a vůči ramenní kosti uloženy s úhlem 90 stupňů.
Nadloktí: Formováno kolem hrudníku.
Loket: Pohybuje se těsně po stranách hrudníku, není příliš volný ani příliš vázaný.
Předloktí: Krátké a co nejvíce rovné. Silné kosti směřující přímo k tlapám.
Přední tlapy: Oválné, prsty silné, dobře klenuté a těsně sevřené; dva prostřední prsty mírně přesahují před dva vnější prsty; polštářky jsou silné a dobře klenuté. Drápy krátké.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkový vzhled: Silné a pružné. Končetiny jsou krátké. Silné kosti směřující přímo k tlapám.
Koleno: Dobře zaúhlené.
Hlezna: Při pohledu zezadu rovná.
Zadní tlapy: Oválné, prsty silné, dobře klenuté a těsně sevřené; dva prostřední prsty mírně přesahují před dva vnější prsty; polštářky jsou silné a dobře klenuté. Drápy krátké.
CHODY / POHYB: Volný a aktivní, nikdy příliš uvolněný, ani příliš vázaný.  Hrudní končetiny dosahují daleko dopředu, aniž by se příliš zvedaly, v souladu se silným posuvem vycházejícím z pánevních končetin.
 
OSRSTĚNÍ
Srst: Středně dlouhá, rovná s hustou podsadou, nikdy měkká, vlnitá ani drátovitá.
Barva: Jednobarevná červená, sobolí, jelení, černá s pálením, s bílými znaky na končetinách, na hrudní kosti a krku.  Povolena trocha bílé na hlavě a na tlamě.
VELIKOST A HMOTNOST:
Výška v kohoutku: Přibližně 25 – 30 cm.
Hmotnost: Psi:10-12 kg.
Feny:9-11 kg.
VADY:
Každá odchylka od výše jmenovaných bodů musí být posuzována jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni závažnosti a k jejímu vlivu na celkový zdravotní stav a pohodu psa a na jeho schopnost vykonávat jeho tradiční práci.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY
• Agresivní nebo přehnaně plachá povaha.
• Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují fyzické abnormality nebo poruchy chování.
Poznámka: Psi musí vykazovat dvě viditelně normálně vyvinutá varlata, nacházející se zcela v šourku.

 

Entlebušský salašnický pes (Entlebucher Sennenhund)

Standard FCI č. 47 – zkráceno:


ZEMĚ PŮVODU: Švýcarsko

POUŽITÍ: Honácký, strážní a hlídací pes ke hlídání statků. Dnes také všestranný pracovní pes a příjemný rodinný pes.

Klasifikace FCI:

Skupina 2 – Pinčové a knírači, molosové, švýcarští salašničtí psi a jiná plemena.

Sekce 3 – Švýcarští salašničtí psi. Bez zkoušky z výkonu.

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie.

VYUŽITÍ: Ovčácký pes.


Entlebucher Sennenhund – Entlebušský salašnický pes je nejmenším ze 4 plemen švýcarských salašnických psů.  Své jméno dostal podle údolí Entlebuch mezi kantony Luzern a Bern. Někdy je proto jeho jméno překládáno do češtiny jako Entlebuchský salašnický pes.

Do skupiny švýcarských salašnických psů (Schweizer Sennenhunde) patří:

Apenzellský salašnický pes

Bernský salašnický pes

Entlebušský salašnický pes

a Velký švýcarský pes.

Všechny čtyři rasy mají atraktivní tříbarevné zbarvení a liší se mezi sebou jen velikostí, délkou srsti a temperamentem. Chovatelé všech těchto čtyř ras jsou v České republice spojeni do Klubu švýcarských salašnických psů.

Klub švýcarských salašnických psů kontroluje a pomáhá rozvíjet chov těchto psů přesně podle standardů a doporučení mezinárodní kynologické federace FCI (Fédération Cynologique Internationale).

Krátký historický přehled: Entlebušský salašnický pes je nejmenším plemenem ze švýcarských salašnických psů. Pochází z Entlebuchu, což je údolí v oblasti kantonů Luzern a Bern. První popis pod názvem „Entlebucherhund“ pochází z roku 1889, ale ještě dlouho poté se appenzellský a entlebušský pes od sebe vůbec nerozlišovali.

V roce 1913 představil profesor Heim, velký milovník podporující intenzivně plemena švýcarských salašnických psů, čtyři exempláře tohoto malého honáckého psa s vrozeně zkráceným ocasem na výstavě psů v Langenthalu. Na základě posudků rozhodčích byli tito psi zaneseni jako čtvrté plemeno salašnických psů do švýcarské plemenné knihy psů SHSB. První standard byl však zpracován až v roce 1927 a po 20. srpnu 1926 následovalo na základě iniciativy Dr. B.Kohlera založení švýcarského klubu pro entlebušské salašnické psy, který se nadále věnoval rozvoji a čistokrevnému chovu tohoto plemene. Jak nízký počet zápisů do plemenné knihy SHSB ukazuje, toto plemeno se rozvíjelo jen pomalu.

Entlebušský salašnický pes získal nový podnět v okamžiku, kdy lidé odhalili a prokázali jeho vrozené vlastnosti živého a neúnavného honáckého psa a jeho vynikající vlohy pracovního plemene. Dnes, třebaže je stále ještě málo početný, nalezl tento atraktivní trojbarevný pes své milovníky a těší se stále rostoucí oblibě také jako rodinný pes.

Celkový vzhled: Bezmála středně velký, kompaktně stavěný pes lehce obdélníkového formátu, trojbarevný jako všechna plemena švýcarských salašnických psů, velmi pohyblivý a mrštný. Čilý, bystrý, chytrý a přátelský výraz tváře.

Důležité proporce:

Poměr kohoutkové výšky k délce těla = 8 : 10.
Poměr délky tlamy k délce mozkovny = 9 : 10.
Charakteristika: Živý, temperamentní, sebejistý a nebojácný; vůči osobám, které dobře zná, je dobromyslný a příchylný; vůči cizím lehce nedůvěřivý; neúplatný hlídač; veselý a učenlivý.

Hlava: V harmonickém poměru k tělu, lehce klínovitá.

Lebka: Dosti plochá, poměrně široká v nejširším místě mezi nasazením uší, k tlamě se trochu zužuje; týlní hrbol stěží patrný; čelní rýha málo vyjádřená.
Nosní houba: Černá, lehce vystupující před přední okraj pysků
Tlama: Silná, dobře modelovaná. Hřbet nosu rovný.
Oči: Poměrně malé, okrouhlé, tmavě hnědé až barvy lískových oříšků. Výraz je živý, přátelský, pozorný.
Uši: Ne příliš velké; vysoko a poměrně široce nasazené; ušní boltce visící, trojúhelníkového tvaru, na špičce dobře zaoblené; pevná a dobře vyvinutá ušní chrupavka; v klidu ploše přiléhající; při vzbuzené pozornosti psa v nasazení lehce zvednuté a směřují dopředu.

Trup: Silný, lehce obdélníkový.

Hřbet: Rovný, pevný a široký; Poměrně dlouhý.
Záď: Lehce spadající, poměrně dlouhá.
Hruď: Široká, hluboká, dosahující až k loktům. Výrazné předhrudí; žebra přiměřeně klenutá; hrudní koš protáhlý, oválného průřezu.
Břicho: Málo vtažené.
Ocas: Přirozený ocas plynule navazující na lehce skloněnou záď. U nesení ocasu snaha o lehce visící nebo zcela visící ocas.
Vrozené zkrácení ocasu.
Dlouhý ocas a vrozeně zkrácený ocas jsou rovnocenné.

Hrudní končetiny: Silně osvalené, ale ne příliš těžké; nejsou postaveny ani příliš úzce, ani příliš široce. Běhy jsou krátké, robustní, rovné, souběžné a postavené dobře pod tělem.
Plece: Svalnaté; lopatka dlouhá, šikmá a dobře přiléhající.
Loket: Dobře přiléhající.
Předloktí: Poměrně krátké, rovné, dobré síly kostí, suché.

Pánevní končetiny: Dobře osvalené. Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny postaveny nepříliš úzce, jsou rovné a rovnoběžné.

Stehna: Poměrně dlouhá, v koleni tvoří s lýtkem poměrně otevřený úhel.
Lýtko: Zhruba stejně dlouhé jako stehno; suché.
Hlezno: Poměrně vysoko postavené.
Tlapy: Oblé, s těsně navzájem přiléhajícími a dobře klenutými prsty. Směřují rovně dopředu; drápy jsou krátké a silné; polštářky pevné a odolné.
Chody: Prostorný, uvolněný a lehce plynulý pohyb se silným posunem vycházejícím z pánevní končetiny; při pohledu zepředu a zezadu se končetiny pohybují rovně a rovnoběžně.

Osrstění: Patrová srst. Krycí srst krátká, pevně přiléhající, tvrdá a lesklá. Podsada hustá.

Zbarvení: Typické trojbarevné zbarvení. Základní barva je černá s pokud možno symetrickými tříslově zbarvenými (žlutá až hnědavě rezavá barva) a bílými odznaky. Tříslově zbarvené znaky se nacházejí nad očima, na lících, na tlamě a na hrdle, po stranách hrudníku a na všech čtyřech končetinách, přičemž na končetinách musí tříslová barva ležet mezi černou a bílou.

Bílé odznaky: Dobře viditelná, úzká bílá lysina, probíhající bez přerušení od temene přes hřbet nosu; může zcela nebo částečně obepínat tlamu.
Bílá od brady přes hrdlo bez přerušení až na hruď.
Bílá na všech čtyřech tlapách.
U dlouhého ocasu je žádoucí bílá špička.

Velikost: Kohoutková výška u psů činí 44 – 50 cm, tolerance do 52 cm; u fen 42 – 48 cm, tolerance do 50 cm.

Vady: Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů je považována za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné stupni jejího vyjádření.